Sunny píše:A všetci čo sa boja zosypania - ľudské telo má jednu úžasnú schopnosť, ak je toho naňho v niečom moc, tak to niečo proste vypne. U mňa to tak vždy bolo, telo fungovalo, riešilo čo muselo, ale inak som bola jak v tranze, vypnuto. A zapínať sa začalo až keď som bola schopná to nejako zvládnuť. Odsledované nie len u mňa.
Sa mi už veľakrát smejú, že moc riešim a furt si predstavujem katastrofické scenáre, ale neviem si pomôcť
Sluníčko, jsme si velmi podobné. I to co píšeš, ohledně zesypání, je naprostá pravda, zažila jsem to. Je to jen v hlavě a ta hlava si to sama srovná a vyřeší.
Nemám sílu znovu tady vše rozepisovat, jak to bylo u nás. Jen to, že když víte, že dáte za pár dní pejska uspat, je již stanoven datum, pokuď se nic nezlepší, jste s ním venku a o kousek dál mu váš syn kope hrobeček .... a musíte to zvládnout. Nebylo by to fér vúči drobci a to si žádný pejsek nezaslouží
Obdivuji Sunny, že to včera zvládla vše napsat (já tu sílu nemám a i tak už řvu) a naprosto chápu její potřebu Monču ještě vidět a povykládat si s ní.
Žádný z mých drobcú neskončil v kafilérce, na to prostě nemám. I když byly třeba uspáni v Brně, tak jsem si je odvezla. Jen whipetka umřela dříve, než jsem tam stačila z BA přijet. A protože již byly v platnosti hranice a kontroly, tak spinká u našich na zahradě. A i když jsem tehdy bydlela v DNV v paneláku, ostatní drobci šli spinkat na Kobylí hlavu.
Bofinek s Faldíkem spinkají tady. I Ninka (kočička Miusiatka). Nejde o to, že kremace je drahá (a i váhově limitována), ale já nejsem ztotožněna s kremací (ani já nechci být spálena).
Domča, i v zimě se dá vykopat hrobeček (je potřeba - chlap, krompáč a lopata).