Za mě - psovod - ten, který psa učí (cvičí, vychovává) je pouze jeden. Taky jsem měla tu ideu, že se budeme na cvičáku střídat, ale hodně rychle jsem to zavrhla. Psovod zvolí nějakou metodiku, povely, intonaci, má nějakou mimiku, výcvik je nějaký proces a měl by ho řídit jenom jeden, který ví odkud kam směřuje....Ostatní členové rodiny používají už naučené, respektive je psovod naučí, jak a co od psa vyžadovat.
To si doma ujasněte, kdo bude ochoten se psu systematicky věnovat a cvičit ho.
Ulfheiðr píše:Rola vedúceho sa psovy len ťažko dá nanútiť, bude to fungovať len obmedzene
drtivá většina majitelů zcela opomíjí důležitost procesu "navázání psa" na sebe, který začíná okamžikem přinesení štěněte domů a máš na to pár týdnů. V tu dobu máš nejlepší šanci se vyšplhat na pozici NEJ - TY se staráš o štěně, patří tam i to krmení z ruky, chodíš s ním ven bez vodítka (jen vy dva), na různá cizí místa, hraješ si s ním, schováváš se mu - tím se tě štěně učí přirozeně následovat a hlídat si tě, přirozeně ho učíš přivolání.... Pokud si na sebe štěně dobře navážeš, tak máš připravený vynikající základ pro další soužití, pes má svého NEJ(a to je přirozená potřeba psa), ke kterému bude vzhlížet, bude mu věřit a nechá se jím vést (
jéžiš, já už fakt potřebuju štěně Samozřejmě, že ostatní členové rodiny si s ním hrají, venčí ho atd....
Opravdu je dobré si to doma ujasnit, stejně ta péče o psa zůstane většinou na jednom, a je smutné, když pak někdo píše "já se o něj starám, venčím, ale on mě neposlouchá, ale manžela ano, na mě už zavrčel, co mám dělat..."