Stopku doporučuju jako jištění psa, který nemá přivolání a jako navigační prostředek, jak ho to naučit.
To, čemu se dnes říká sportovní kynologie, mi vůbec, ale vůbec nic neříká. Přesto moji dva psi jsou na tom ve spolehlivé ovladatelnosti tak, že právě tu výchovu a ovladatelnost za každých okolností chodíme předvádět na ty cvičáky a na výcvikové tábory. Určitě bez stopovačky, protože jí na svoje psy nepotřebuju. Používala jsem jí na psa tak od 4 do 7 měsíců jeho věku, na čubu vůbec. Mám dost často u sebe i psy, kteří potřebují pomoct s výchovou nebo socializací a někdy je beru s sebou a ukazuju právě na nich, jak postupuju.
Co se týká cvičákovského výcviku, neshledávám na něm nic světoborného ani použitelného v praxi. Proto jsem, dokud jsme se neodstěhovali na 200 km vzdálenost, chodila právě s Tchořem a Sali na společné tréninky, vyhledávání, poslušnost v terénu atd. Teď zrovna se chystáme na nějaké zkoušky, ale ne v oboru sportovní kynologie, snad se mi podaří urvat v práci volno ve správném termínu, protože s tím to stojí a padá. O tom, jak mám nebo nemám ovladatelné psy, ti můžou podat reference ti, kteří je znají, zrovna Tchoř, MisheliQ, Rea, Kača a pár dalších.