Tak hlavně se domnívám, že je problém ve vnímání působnosti "pozitivky". Pokud má někdo úvahu pozitivka = celý život, pak se domnívám je mimo reál a je to jeho problém a jeho boj. Pokud beru "pozitivku" jako přístup k TRÉNINKU= něco psa učím, cíleně učím psa nějakému chování, pak to snad problém není. A jak píše pan Šusta, učit mohu jenom připraveného psa.
Příklad: Pokud budu chtít trénovat Ariba klidu za připuštění existence cizího psa, tak připravím takové podmínky, že se nevytočí, bude schopen mě vnímat a já budu moci jenom odměňovat to dobré chování....i tak se dělo.
V reálu, když budeme nuceni potkat cizího psa tak, že to Aribo neustojí, tak v takovém okamžiku ho nic nemůžu učit, pes není schopen pořádně vnímat = pozitivka jako přístup k tréninku jde těžko uplatnit neb psa netrénuji - pouze bráním nechtěnému, ale nic neučím!
Je dobré si uvědomit rozdíl mezi tréninkem - cílenou, řízenou činností v řízených podmínkách = nazvu to emotivně neutrální činností, a životem-situacemi, kdy jednáš s vykolejeným/vytočeným/totálně mimo psem ať už z jakýchkoliv důvodů.