wer píše:Sorry, ale fakt si neviem predstavit, ako rychlo spacifikuju 3 zeny obr psa
A prave to sup sup je pointou
Ja nejednam so psami v rukavickach a aj vdaka tomu su to tvrdasi
A pri akychkolvek aj bolestivych ukonoch mi plne doverovali a mohla som robit cokolvek. A veterinari? Preco nemusim zeny veterinarky? Lebo vsetko opatrne, opatrne, pomalicky a pes citi neistotu z nich. Veelmi zle. Ked vet pride, nebabre sa s nim, pes je v klude a este sa mu tesi. Moj pes.
Takže si budeme dopisovat
.
Bru měl tehdy necelý rok a necelých 40 kg. Doktorka byla herdek baba, která se nepárala. Ani já nejsem drobček, jen sestřička byla útlejší. Do ordinace vešel naprosto v klidu, z nich se těšil. Až ta násilná manipulace (šup, šup) v něm vyvolala paniku. I když již měl podtrhnuty nohy a byl pod námi vleže na zemi, i tak se nedal ošetřit (čemuž naprosto chápu, stres a následná panika dokáže vyvolat ve zvířetí šílenou sílu). Takže to skončilo tak, jak jsem psala. Proto to již nikdy nedopustím. Doma jsem si ho již ošetřovala sama a musela jsem to zvládnout. Ale né silou, ale trpělivostí (a zvlášť u něj po tomto zážitku). Teď má 70 kg a není problém. Jen paní doktorka, když vycházíme z ordinace, tak dává do čekárny hlášku - pozor, jde velký pes
(malá čekárna).
Jestli jsou moji psi tvrďasy, neřeším. Ošetření musí zvládnout a hotovo (bez násilí a bez náhubku - ten doma ani nemám
). Zastřihla jsem do živého Arpimu, Boně? No, je mi to líto, ale střiháme dále, žádná trága. A mnoho jiných úkonú. Drobci ví, že jim nechci ublížit a plně mi věří.
A není veterinářka, jako veterinářka - neházela bych všechny do jednoho pytle
.